Prázdninová jóga

Báječný čas – prázdniny. A vůbec mi nevadí, že už dávno nejsem dítě. Pro mě jsou prázdniny symbolem slunce, lehkých šatů, koupání, výletů, táboráků, vůně květin, pohody s přáteli a rodinou… a samozřejmě jógy venku pod širým nebem. Navíc i trošku míň práce – pro nás lektory bývá léto takzvaná okurková sezóna.

Letos jsem si s malou skupinkou dovolila uspořádat jógová setkání v krásné zenové zahradě u nás ve vesnici. Jóga na trávě má v létě úplně jinou kvalitu. Když se podívám vzhůru, vidím nebe a letící ptáky. Když se předkláním, zahlédnu sedmikrásky mezi zelenými stébly. Nádech – a do plic proudí čerstvý, voňavý vzduch. Výdech – skrze chodidla se uzemňuji a zakotvuji. V relaxaci poslouchám ševelení stromů a tiché bzučení včel. Jóga znamená spojení – stávám se tím, co dýchám, slyším a cítím.

Léto přirozeně vybízí k aktivitě, a právě proto je pro mě jógová praxe v tomto období pomalejší a hlubší. Nechávám pozice působit déle, dýchám klidněji a pozorněji naslouchám jednotlivým meridiánům. V zimě je to jiné – tam potřebuji více zahřát a rozhýbat tělo, proto se přikláním k dynamičtějším technikám. Jóga nás jemně vyrovnává a vrací ke středu.

Prázdniny zbožňuji. Nestěžuji si na horko – naopak, miluji ho. Moc se nepotím, takže trávím ráda celé dny venku. Když si lehnu do trávy a slunce se do mě opírá, vnímám třetí čakru, jak se nabíjí. Motýlí pocit v břiše. Stačí pár minut a mám dojem, že se celé moje vnitřní já rozzáří. Dlouho na slunci ale nevydržím.

Nepíšu záměrně o dovolené u moře nebo dalekých cestách. Letos, stejně jako loni, si to prostě nemůžeme dovolit. Stále stavíme náš vysněný slaměný dům – a ještě nějaký čas budeme. Společné rodinné volno, které manžel dostane z práce, trávíme většinou na stavbě. Ale nestěžuji si. Bydlíme na místě obklopeném nádhernou přírodou, a to je samo o sobě dar. Stačí si lehnout do trávy, zaplavat si v rybníce nebo se projít lesem – a mám pocit, že jsem na dovolené. Takové, kterou si nosím stále s sebou.