Z rozpolceného dětství k učení Ásán: Můj životní příběh

Jak jsem přežila napříč složitému dětství a mladickým výstřelkům, které vyvrcholily tragickou autonehodou, a jak jsem našla uzdravení a smysl v józe

Narodila jsem se a vyrůstala v Brně. Jedna z mých nejrannějších vzpomínek jsou mé první narozeniny. Nepochopila jsem, proč tam tenkrát nebyla moje máma. Táta se snažil, co mohl, aby se o mě postaral, nervózně poletoval kolem, fotografoval dort s jednou svíčkou, za kterým jsem se krčila já.

Pak jsem se dozvěděla, že dárkem k mým prvním narozeninám je moje mladší sestra. To moje hlava vůbec nebrala. Děti mají přece dostávat hračky, něco veselého, roztomilého, aby je to potěšilo, aby si mohly hrát.. Co mám jako dělat se sestrou? Jenomže tenkrát to bylo téměř vše, co mi mohli rodiče nabídnout. Žili jsme ještě v komunismu a naše rozháraná rodina toho měla dost málo.

O pár dní později se máma vrátila s tím pokladem, křičící mimino, které mi ji vzalo. Chtěla jsem mámu jen pro sebe. To byla má první zkušenost se žárlivostí, která mě pronásledovala celý život.

Dětství: chaos a poučení

Někteří sourozenci se v jeden okamžik mají rádi a hned na to nenávidí. Alespoň tak to fungovalo mezi mnou a mojí sestrou. Nenáviděly jsme se a bojovaly proti sobě. Jindy jsme zase stály při sobě, když bylo třeba. Myslím, že jsme kopírovaly své rodiče. Tyto ranní zkušenosti mě učily, jak to vypadá, když chybí láska v rodině.

Táta byl násilník a rebel a máma sezónní alkoholička. Jejich manželství byla velká chyba, přestože v hloubi svého srdce se milovali. Po každém bouřlivém rozchodu se opět vraceli k sobě. To se opakovalo několik let, dokud se k sobě už nevrátili. Mé dětství bylo zahaleno mračnem nedorozumění, strachu, bolesti a smutku. Postupem času se mé zklamání prohlubovalo a já ztratila touhu žít. Několikrát jsem si pohrávala s myšlenkou na sebevraždu. Naštěstí, díky mé slabé vůli, se mi to nikdy nepodařilo dotáhnout do konce.

Dospívání: příliš rychlá dospělost

Když udeřila puberta, strhla se záplava negativních emocí, které jsem v dětství potlačovala. Vzpírala jsem se pravidlům, dostávala se do společnosti pochybných existencí, tančila celou noc v klubech a experimentovala s alkoholem a drogami. Chtěla jsem zkusit vše a nebála se.

Když mi bylo dvanáct, zaskočily mě první migrény. Provázely mé dospívání. Doktoři si nevěděli rady, nebyli schopní přijít na příčinu mého trápení s touto často nesnesitelnou bolestí. Díky univerzálním práškům na bolest jsem se z toho vždycky dostala.

Asi jako únik z tvrdé reality jsem objevila vášeň v ezoterické vědy. Vyzkoušela na vlastní kůži, jak obrovskou sílu skýtá spiritualita. Chtěla jsem najít smysl někde hlouběji, někde dál než je jen materiální svět, v němž mi nebylo dobře.

Toužila jsem po spojenectví a táhlo mě to mezi lidi se silným přesvědčením a citlivým vnímáním. Pomohla tomu spousta psychotropních látek. Z těch výšek jsem měla pocit, že dokážu objevit a porozumět celému životu a jeho smyslu.

Tohle období skončilo ve chvíli, kdy toho bylo prostě příliš. Nějak jsem to prohlédla. Můj vnitřní smysl pro disciplínu mě varoval. Říkal mi, abych se vzdala těch chemických látek, které pokřivují skutečnost. Kvůli nim se samotná realita už nedala vůbec snést. Snažila jsem se zachránit i mé přátele. Chtěla jsem, aby uvěřili ve své opravdové schopnosti, sílu a vůli. Našla jsem v sobě obrovskou sílu. Věřím, že mi to pomohlo přežít.

Později jsem se na rok přestěhovala do Skotska. V této nádherné krajině, plné magické přírody, svobody a sebepoznání se mi podařilo poznat skutečná přátelství, která trvají dodnes. Žila jsem hlavně s cizinci. Všichni jsme se tam od sebe učili navzájem, byli jsme hozeni do vody a společně plavali. Jedna z mých kamarádek mě přesvědčila, abych znovu praktikovala jógu. Chodily jsme do místního parku, kde jsme se navzájem inspirovali pozicemi, které jsme znaly. Občas se nám podařilo přitáhnout i ostaní spolubydlící, aby se k nám přidaly a my je učily. Brala jsem to vážně, oni zas tak docela ne, ale byla to aspoň sranda. Získala jsem zpět svůj cit do pravé ruky. Moje malá dcerka přispěla velkou měrou k tomu, abych se nevzdala a stále se posouvala dále. Krok za krokem jsem léčila a uvolňovala své potlačené emoce. Spoustu času, který jsem věnovala studiu józe, přinášel pozitivní zpětnou vazbu, což pro mě hodně znamená. Ráda slyším, jak mé lekce pomáhají zlepšovat duševní i fyzické zdraví a rovnováhu..Jóga mi pomohla pochopit proces životních zkušeností do hloubky. Pomohla me objevit skutečnou sebelásku a její cenu. Také mi pomohla přijmout temné stránky mé osobnosti.

Nehoda: Klíčový moment

Jednou v noci mě kamarád vezl domů. Nedal přednost v jízdě na křižovatce. Jel rychle a auto, kterému nedal přednost, ještě rychleji. Měli jsme nehodu a já skončila ve vážném stavu v nemocnici, kde se doktorům podařilo mě stabilizovat. Tato zkušenost mě poznamenala na těle i na duši už navždy.

Strávila jsem několik měsíců léčením, trpěla jsem nejen fyzicky, ale i má duše velmi strádala. Bezesné noci mi připravily spoustu myšlenek, kterými jsem se musela zabývat. Nicméně tělo se začalo zotavovat a to také díky dlouhým rehabilitačním procesům, které jsem poctivě prodělala. Nakonec jsem znovu nabyla schoponost postavit se na vlastní nohy, potom chodit a cvičit jako běžný člověk.

Ten čas se postaral o to, abych se smířila s minulostí a pustila ji. Měla jsem štěstí, protože navzdory mým omezením jsem se šťastně zamilovala a tento vztah trval dlouho. Ještě jsem však nebyla připravená postavit se realitě – to by bylo příliš jednoduché.

Objevení jógy: Znovunalezení sama sebe

Po nějaké době jsem se se svým přítelem ocitla na jógovém semináři v Chorvatsku u moře. Každý den jsme se učily pozice, dechové techniky, duchovní praktiky a filozofii. Hltala jsem každou lekci plnými doušky. V té době byla jóga u nás teprve v plenkách. Na tomto semináři jsem se naučila Pozdrav slunci, zpívat mantry, pracovat s čakrami. Stačilo pár dní, abych pocítila, že jóga v sobě skrývá mnohem víc, i když jsem se zatím jen dotýkala jejího povrchu.

Vlastně jsem neměla ani ponětí, kam mě tato zkušenost posunula. Hlavní lektorka byla matkou čtyř synů. Její přirozený šarm a lehký humor si získal mé srdce. Stejně jako jogínka a umělkyně, kterou jsem poznala o mnoho let později, Jana Šancová. Obě ženy mě velmi inspirovaly a jóga se stala základnou mého života.

Když jsem se po této dovolené vrátila domů, marně jsem hledala více jógy a duchovního poznání. Jóga byla u nás teprve v plenkách. Nakonec jsem studovala sama doma s pomocí dostupných knih a později internetu.

Po pár letech se u nás stala populární Power Jóga. Pokračovala jsem tedy na těchto lekcích. Třebaže jsem se po těle cítila dobře, silněji a flexibilněji, nestačilo mi to. Chyběl mi tam ten proces a principy klasické jógy. Takže jsem po nějaké době ztratila motivaci v ní pokračovat.

Skotsko: Rok v cizině

Po návratu do Česka, jsem se rozešla s přítelem, který tu na mě čekal, našla si novou práci, přestěhovala se do malého obecního bytu blízko tzv. cikánské čtvrti. Má denní praxe ustoupila skutečnostem, kterým jsem musel čelit. Snažila jsem se přizpůsobit novým okolnostem a mé bolesti zad se zhoršily, omezovaly mě v životě i v práci. Skončila jsem na dalších rehabilitacích. Stopy po dávné nehodě se ozvaly.

Mateřství: přežití a rozvoj

Zvrat nastal po narození mé první dcery Romanky, s níž jsem zůstala sama a musela se o ni starat. Zátěž a stres mě zase dostihly. Bolesti v zádech, v krční páteři a ztráta citu v pravé ruce mě omezovaly v mateřské roli.

V té době jsem se seznámila s jogínkou, která mě učila duchovním praktikám jógy, díky nimž se mi podařilo překonat fyzické i duševní bolesti. Začala jsem navštěvovat její lekce jógy pravidelně. Přinesly mi nejen potřebnou úlevu, ale také nadhled a jasnou mysl. Její střízlivý a pozitivní postoj mi dodal motivaci a postupně se zlepšilo mé zdraví i životní situace.

Získala jsem zpět svůj cit do pravé ruky. Moje malá dcerka přispěla velkou měrou k tomu, abych se nevzdala a stále se posouvala dále. Krok za krokem jsem léčila a uvolňovala své potlačené emoce.

Ačkoliv se v mém životě ukázaly nové překážky, byla jsem schopná se jim postavit a jít dál. Brát je jako výzvy. Když se podívám zpět, jen se podivuji nad tím, jak rychle jsem se přes ně dokázala přenést a jak důležité byly pro můj vývoj.

Mám pocit jakoby se můj život odvíjel ve spirále. Události, prostředí a dokonce lidé, kteří mě obklopovali, byli až podezřele podobné těm, které jsem potkala v minulosti. Tentokrát však daleko jemnější a klidnější. To mi dodává odvahu jít dál. I když se občas cítím vyčerpaná a chce se mi vzdát, co už jsem rozjela, mé instinkty mě vedou a nenechají padnout. Někdy mě překvapují svou nelogičností. Vždy mi však ukážou, co skutečně potřebuji.

Učení: Sdílení jógy s ostatními

Ten nápad, abych vedla vlastní lekce jógy, přišel od mých přátel, včetně lektorky, od které jsem se mnoho dozvěděla. Pozvolna se mé kurzy naplňovaly a lidé mě povzbuzovali, abych se mohla rozvíjet touto cestou.

Spoustu času, který jsem věnovala studiu józe, přinášel pozitivní zpětnou vazbu, což pro mě hodně znamená. Ráda slyším, jak mé lekce pomáhají zlepšovat duševní i fyzické zdraví a rovnováhu..Jóga mi pomohla pochopit proces životních zkušeností do hloubky. Pomohla me objevit skutečnou sebelásku a její cenu. Také mi pomohla přijmout temné stránky mé osobnosti.

Jóga je základ ve spojení se sebou, ostatními okolo a bytím jako takovým. Vše, co získáme přirozeně trvá navěky.

Mám už druhou dcerku, jsem vdaná, odstěhovala jsem se s rodinou na vesnici, kde si stavíme slaměný dům a v mém vědomí mě stále doprovází jóga, ať už při fyzickém cvičení, či jen mentální práci. Jsem vděčná Bohu, Vesmíru, i všem jiným duchovním silám, že mi zkřížila cestu.