Ať bydlíte kdekoliv, jistě máte kolem sebe sousedy. Někdo bydlí buď vedle vás, nad vámi nebo pod vámi. Pokud tedy nežijete na samotě u lesa.
Každý den se setkáváme s lidmi, kteří žijí v naší blízkosti, používají stejný výtah, zábradlí nebo chodník, parkují vedle nás. Pozorují stejné barvy ulice, které se mění s ročním obdobím a s nově otevřeným obchodem nebo zástavbou. Sledují stejně nerovný patník, který jim vždy připomene, že se tu vlastně nic nemění.
Máme toho tolik společného, ale kolikrát se vůbec neznáme. Teda alespoň u mě to tak bylo, když jsem bydlela ve městě. Když jsem se potkala se sousedy slušně jsme se pozdravili, výjimečně si pověděli pár zdvořilých slov a pak zase hajdy do svého příbytku.
Lepší vztahy se sousedy se podařilo vytvořit, když jsme se potkávali na zahrádce za domem. To už jsme se upřímně zajímali, komu tam roste více plevele a jaktože my máme tak málo jahod, když jsme jich zasadili víc než sousedi nebo proč sbíráme pampelišky a sedmikrásky a dáváme je do jídla a taky jak rostou děti a děti jejich dětí a kdo je nemocný a kdo zvládne víc práce, než ho začnou bolet záda.
Jakmile jsme se přestěhovali na vesnici, tak jsou vztahy se sousedy na denním pořádku. A to nejen sousedi, co bydlí vedle, ale tady se vlastně říká sousedům skoro všem, i když bydlí přes kopec. Tady je opravdu důležité pěstovat vzájemné vztahy. Nejen proto, že tu není obchod ani kavárna a tak jsme rádi, když můžeme k sousedovi zajít na kávu a popovídat, co je nového, ale také proto, že se tu navzájem všichni potřebujeme a můžeme spoluvytvářet ráz krajiny, společnou zábavu, sport, aktivity. Vidíme se obvykle častěji se svými sousedy než s rodinou.
Ve městě jsem si nikdy neuvědomila, jak se může člověk podílet na zkvalitnění prostředí a sociálních kontaktů, včetně pomoci druhým v praktických záležitostech. Ten nám pomůže dovézt dřevo, druhý zas pomáhá na stavbě, třetí pěstuje zvířata a další má velké pole a může zajistit zeleninu. Starostka tu sype lopatou štěrk na silnici, abychom v zimě vyjeli kopec. Další sází stromy po okolí, ze kterých pak sbíráme v létě plody. Jeden tu nechal vyhloubit rybníky, kam se chodíme koupat a další doveze jídlo nemocné paní. Někdo jiný zase organizuje hry a soutěže pro místní děti nebo letní zábavu pro dospělé.
Ve městě jsou obchody, kroužky, kulturní akce, restaurace, zábavní centra. Všechno je dostupné, jen si to musíme zaplatit. Něco nás přestane bavit, jdeme jinam. Je to velice jednoduché a přitom není třeba se o něco snažit, něčím přispět.
Ve své podstatě jsem zjistila, že mi dává smysl, když se snažím, když někoho potřebuju nebo on mě, když se můžu spolupodílet na prostředí, kde žiju. Víc si uvědomuju, co je v životě důležité. A co není, hážu za hlavu.