Když si jdeme zacvičit a posílit fyzické tělo, na lekcích jógy slýcháme, jak máme zpevnit střed těla. Je to ta oblast břišních svalů, která nám pomáhá udržet tělo v rovnováze, tzv. core nebo-li v józe užívaná uddijána. Díky síle středu můžeme rozložit váhu celého těla, abychom šetřili páteř, především bedra. Můžeme tak správně zapojit zádové svaly při rotacích a udržíme se v balančních pozicích. Je velmi prospěšná také v běžném životě, kdy ulevuje od bolesti zad a drží tělo ve správné poloze, ať stojíme, sedíme nebo chodíme.. Při sportu je vůbec nejdůležitější. Vím, že jsem se naučila vnímat fyzický střed na lezecké stěně. Tam bych se bez jeho síly neobešla.
Má také spoustu benefitů i na mentální úrovni. Často s ním vědomě pracuji a to nejen na józe. Cítím se pak vitálnější, odhodlanější a prostě zvládnu víc. Je to druhá a třetí čakra. Má v sobě sílu rozhodování, uvědomění si svého já a individuality, odvahy prosadit se.
Jsou však chvíle, kdy si nejsem jistá sebou a tím, kde je můj střed. Například když se špatně vyspím, podlehnu stresu nebo se mi něco nedaří.. Třeba dnes jsem extrémně unavená. Skoro jsem v noci nespala, protože mladší dcerka měla divokou noc. Trochu si ráno zacvičím, ale není moc času. Po té následují povinnosti v práci, v domácnosti a v rodině. Mám dvě děti, muže a stavíme slaměný dům, takže čas pro sebe je pro mě vzácný a vážím si ho. Z každého dne si ukrojím alespoň maličký kousek, abych pozdravila Slunce nebo protáhla klouby či sladila dechový rytmus. Někdy i s dítětem na zádech nebo visícím za nohu.
Jeden moudrý muž kdysi řekl, že tou pravou duchovní praxí je rodinný život. Dávám mu za pravdu. Je jasné, že odjet do ášrámu, kde se naplno věnuji jen jógovým praktikám, mně přiblíží klidu a míru daleko rychleji než žití tady v dennodenními shonu.
Naproti tomu právě rodina je úžasné zrcadlo, které nám projektuje, jak na tom vlastně jsme. A je to fakt práce. Zkusme rozdávat radost, když není dost času a prostoru na klidnou praxi, když jsou doma povinnosti, které nám přerůstají přes hlavu, děti nechtějí poslechnout a s mužem se pohádáte kvůli špatné náladě. Najednou je pohoda a vyrovnanost tatam.
Jeden den je harmonický, vše se daří, najdu si i trochu času pro sebe. S dětmi si užiji legraci a manžel je hodný a pozorný. Pak přijde druhý den, kdy se někdo špatně vyspí a vše je vzhůru nohama. Celá rodina se veze. Ať chceme nebo nechceme, ovlivňujeme se navzájem. V dobrém i ve zlém. V tyto momenty si znovu s pokorou opakuji, že vlastně tohle mě posouvá a transformuje.
Jóga mě učí, jak se vědomě ztišit a zastavit předtím, než vybuchnu jako čertík z krabičky a nával emocí mi zatemní mozek. Ne vždycky s úspěchem. Proto svůj střed stále hledám. Podle mého názoru není nutné být neustále usměvavý, dobře naladěný a v duchu „ty po mě kamenem, já po tobě chlebem“ jednat za každou cenu. Důležité je pozorovat tu křivku, která se line kolem středu. Jednou jsme nahoře, jednou dole. Když jsme dlouho a vysoko nahoře, můžeme předpokládat dlouhý a hluboký pád. A já se nejlépe cítím, když se vlním kolem středu.