Báječný čas – prázdniny a vůbec nevadí, že už nejsem dítě. Pro mě jsou prázdniny symbolem slunce, krátkých šatů, koupání, výletů, táboráků, vůně květin, pohody s přáteli a rodinou a jógy venku pod širým nebem. Také míň práce, protože pro lektory je léto okurkovou sezónou.
Letos jsem si dovolila s malou skupinkou pořádat jógová setkání v krásné zenové zahradě v naší vesnici. Jóga v létě na trávě dostává jiný rozměr. Když se díváme nahoru, vidíme nebe a na něm letící ptáky. Když se předkláníme, spatříme zelenou trávu a sedmikrásky. S nádechem cítíme svěží vzduch, který se opírá do plic a výdech nás skrze chodidla uzemní a zakotví. V relaxaci slyšíme ševelení stromů a bzukot včel. Jóga znamená spojení v jedno, takže se stávám tím, co vidím, slyším, dýchám.
V létě, kdy jsme celkově aktivnější se jóga naopak transformuje do pasivnější formy. Tím myslím, že cvičím pomaleji, s delšími výdržemi a dechy, více se soustředím na jednotlivé meridiány a jdu do hloubky. V zimě, kdy se potřebuji zahřát, používám dynamičtější techniky. Jóga nás vyrovnává a pomáhá nám vystředit se.
Prázdniny zbožňuji. Nenadávám na horko, protože ho mám ráda. Málo se potím a proto mi nevadí trávit spoustu času venku. Když si lehnu na zem a odpočívám a slunce se do mě opírá, cítím svůj střed. Třetí čakra se nabíjí. Úžasný pocit jako když se probudí motýli v břiše. Tento proces trvá jen několik minut a vždycky mě dostane. Jinak ani nevydržím ležet na slunci dlouho. Nepatřím mezi opékače topinek, kteří jsou celí léto hnědočerní a v zimě vápenatí.
Schválně nepíšu o dovolené u moře nebo někde daleko. Je to i proto, že si ji letos stejně jako loni nemůžeme dovolit. Pořád stavíme náš vysněný dům a ještě nějakou dobu budeme. Naše společná rodinná dovolená, kterou dostane manžel v práci, se využije na stavbě. Naštěstí bydlíme v místě obklopeném nádhernou přírodou, proto nikam ani nemusíme. Stačí si lehnout do trávy, vykoupat se v rybníce nebo se projít po lese a je to jako na dovolené.