Napojím se na téma, o kterém jsem se zmínila minule. Jde o zdraví, které se snažíme hlídat, abychom vůbec mohli fungovat v životě. Když jsme mladí, tak to zdraví moc nebereme vážně, protože ho často máme hodně v zásobě. Pak dojde moment, kdy zjistíme, že jedeme na rezervy, že když nedoplníme aspoň řádný spánek, tak to už není ono. Například po zhýralém večírku, který trval do rána se asi těžko budeme cítit svěží a plni zdraví.

Ačkoliv se může na první pohled zdát, jakákoliv souvislost s panem Duškem je čistě náhodná. Vůbec mi nenapovídal, neasistoval ani nestál modelem při vzniku tohoto zamyšlení.

Duše je velmi křehká esence, která se nachází v každém z nás. V tomhle materiálním světě je velmi těžké ji uchopit, napojit se na ni a naslouchat jí. V běžném životě se může zdát, že to ani není zapotřebí. Když se pevně držíme vnějších systémů přesvědčení a jedeme podle někoho nebo něčeho venku, co vypadá jako návod na šťastný život, možná to nějakou dobu funguje.

Nebo také: Chci nechtít, jak jsem nedávno zahlédla upoutávku na divadelní hru, která svými slovy vystihuje totéž. Dost se poslední dobou zamýšlím nad tím, co chci a že bych radši chtěla míň. Chtíč je pohon a udává směr. Není problém si vytyčit své cíle, kterých chci dosáhnout. Horší je si uvědomit, že za to pak musím nést odpovědnost a to může také znamenat víc a víc práce a míň a míň volna.

Mezi mými přáteli a rodinou je spousta lidí, co se očkovali a spousta, co nechtějí a jsou zásadně proti. Obě skupiny mají své důvody.

Jakoby se svět začal dělit na dva tábory. Lidé jsou schopní se i pohádat, jen aby uhájily to svoje. Je to fenomén, který hýbe světem. Faktem je, že se nestačím divit, jak někteří rozčileně odmítají očkování z důvodu, že do sebe nechtějí pouštět nějaké jedovaté látky, přičemž sami kouří, velmi často pijí alkohol , nezdravě se stravují a chybí jim zdravý pohyb.